Meditace
Meditace je nutností pro zdraví současného člověka. Pamatujete na svou babičku, dědu, strýce, tetu, kteří seděli na zápraží domu a koukali do volného prostoru?
Nechat všechno být.
Když přestaneme naši mysl zaměstnávat, automaticky se obrací pozornost zpět, dovnitř.
Ale to je pro současného člověka náročné. Každý impulz je vyrušením!
Proto tu jsou různé metody, jak se do meditace dostat.
Může to být sezení v tichu se soustředěním se na dech, aktivní meditace v pohybu, cvičení jógy, taiji, modlitba nebo prostá chůze.
Každý jsme jiný a oslovují nás různé druhy meditace. To co je spojuje je pozornost obrácená dovnitř a přijímání všeho, co přichází.
Meditace je velkou oporou našeho osobního rozvoje. Bez ní se vhledy a prožitky neukotví v realitě.
Meditaci nelze dělat. V meditaci se odevzdáváme a otevíráme neznámému, ale zároveň zůstáváme v jasnosti a bdělé pozornosti. Zdá se to být jako protimluv - pozornost a zároveň odevzdání se.
Tento rozpor ve skutečnosti existuje jen na vrstvě naší mysli, která se pohybuje ve světě neslučitelných protikladů bílé - černé, malé - velké, levné - drahé, světské - duchovní. Mysl sleduje znak jin-jang jako dvě pole, jedno bílé, druhé černé.
Když jdeme za mysl, vnímáme celek, esenci. Neposuzujeme, nerozdělujeme, nehodnotíme, ale přijímáme. A najednou se s tím sami sjednotíme. To je stav meditace.
V meditaci se bytostně propojíme s krásou okolní krajiny, uměleckého díla, básně nebo písně. Je to ta chvíle za slovy, za myšlenkami.
Jsme ponořeni v sobě a prožíváme své pravé já, protože vnější svět nepřináší nic nového, co bychom v sobě neměli. Pouze rozeznívá struny uvnitř našeho já, stejně jako rezonují dva hudební nástroje laděné na stejný tón.
Spojení s naším prvotním já má blahodárné a léčivé účinky na naše emocionální zranění a vnitřní konflikty. Rozpouští bolest, zklidňuje a vyživuje naše slabá místa.
Z místa uvnitř sebe rozkrýváme svá přesvědčení, skryté vzorce našeho chování a vztahování se k světu, které omezují schopnost prožívat sebe sama a účastnit se aktivně na životě.
V meditaci vystupujeme z identifikace se svým egem a spojujeme se s něčím mnohem větším než jsme my a zároveň zjišťujeme, že to jsme my.
Rozpouští se naše prvotní trauma oddělení od své podstaty.
Meditace nás pročistí a občerství. Je naší osobní hygienou. Věnujte se jí každý den. Stejně jako se nemejete jednou za měsíc, nezapomínejte ani na pravidelnou meditaci.
Ano, občas si chceme dopřát intenzivní meditační skupinu, které rozvíří stagnující vody naší meditační praxe, ale pravidelnou "hygienu" nic nenahradí.
Meditace nenahradí terapii, stejně jako terapie nenahradí meditaci. Oba přístupy k sobě se doplňují a posilují.